Někdy mám pocit, že nevím, jak s životem naložit. Cítím se jako malá rybka proplouvající oceánem, hledající cestu..
Kolem nás je obrovský prostor, vyplněný možnostmi, příležitostmi a také věcmi a člověk je veden společností k tomu, aby to vše chtěl mít, protože může.. Žijeme v době naprosté svobody, každý se může vyjádřit, jak chce, může si zvolit školu, své zájmy, své přátele a partnery, orientaci.. Lidé si přestávají těchto věcí vážit, chtějí víc svobody, víc zážitků (i sexuálních), větší dům a všichni mají své životní sny, které si hodlají plnit, je to přeci jejich život a nikdo jim do toho nemá, co mluvit.. Zdá se mi to jako kompenzace toho materialistického života, ztráty hodnot a neschopnosti radovat se z maličkostí.
O snech svých známých se dozvíte především na sociálních sítích, tam, kde většina lidí záhadně zkrásní, zatraktivní a působí sebejistě. Kolik z těch snílků jde a plní si ty údajné sny? Dovolená v Dubai, pobyt v USA, nový macbook nebo auto.. to jsou malá vítězství lidí v dnešní době a sny, to je jen abstraktní pojem, který rádi používáme jako obhajobu toho, že upřednostňujeme hmotu nad duchem.. to nás uklidňuje, protože věci, peníze a luxus nepředstavuje štěstí, ani sny, víme, že ne, ale nechceme si to přiznat.. To, že náš život je vlastně prázný..
Milujme prosté radosti života, milujme své blízké, sílu ticha a vůni květin..
2024 ©