Cesta domů autem obvykle bývá rychlá a poměrně tichá, protože všichni cestující jsou unaveni ze školy nebo z práce a tak jsou rádi za chvíli klidu. Ta dnešní cesta autem ale byla mnohem delší než obvykle, protože ledovka na silnici nedovolovala příliš rychlou jízdu, a tak jsme s mamkou a mou malou sestrou začaly hrát hru, kterou jsme se zabavily. Byla to klasická pamatovačka, jedna z nás řekla slovo a ostatní postupně po odřikání celého.. ''příběhu'' připojovaly něco dalšího. Po několika předešlých hrách ve hře zbylo ''Dobrý den, já jsem..'' a konečná verze (při příjezdu domů) vypadala takto:
Dobrý den, já jsem dům se střechou a komínem, z kterého se kouří, s kozou, s nepříjemnými nájemníky, kteří páchnou a s prasetem, které voní po syrečkách a trávě, kterou si pěstují na betonovém dvorku a v popelnici, kde spí babička zombie a dědeček zombie, kteří tam jí zbytky od Vánoc, šlapou na Kačku (mě) a prdí, aby se zahřáli..
(Věk: 40, 7, 18 - můžete si tipnout, kdo přidal jakou hlášku )
(Tento článek jsem chtěla publikovat trochu dřív.. když ještě byla ledovka, teď už tak aktuální není :D )