Láska vs Přátelství

Milý přátelé,

už mám zase přemýšlivou a právě mi došla jedna věc. V mém věku už je poměrně běžné mít vážnější vztah a já to poslední dobou vidím všude kolem sebe. Možná za to může přicházející jaro.. Problém ale je, že já se na vážný vztah nejspíš stále necítím. Mnohem více si vážím přátelství ať už s holkama nebo s klukama. A u těch to bývá větší problém. Zjistila jsem totiž, že žárlím na kamarády, kteří si najdou vážnější známost.
S mým spolužákem si poslední dobou naprosto skvěle rozumíme, máme podobný humor a názory (znáte ten pocit, kdy stačí jeden pohled a vy víte, že myslíte na to samé?), vždy se spolu zasmějem a proberem spoustu věcí.

Asi bych měla říct, že jsem člověk hlásající: ''Přátelství mezi holkou a klukem neexistuje,'' ono vlastně existuje, ale v úplně jiné podobě než 'homo' přátelství. Jsem si jistá, že pokud máte nebo jste měli skvělou/lého až nejlepší/ho přítele/kyni, dřív nebo později jste si uvědomili, jak malinký krůček chybí k lásce.. opravdové lásce. 

Abych ale neodběhla od tématu.. Můj kamarád si našel slečnu. Také jí znám, je moc milá, fajn, myslím, že je to skvělá holka a já  nejsem závistivý člověk, vidím, jak se mají rádi a přeju jim to. Na druhou stranu si začínám všímat mých priorit a priorit ostatních. Od té doby, co spolu chodí je náš vztah mnohem opatrnější, je ''blbé'' chodit někam jen ve dvou, pozvat ho na návštěvu jen ve dvou, a tak musíte pozvat i někoho dalšího, protože být ve dvou se zkrátka v tomto případě ''nehodí''. Ano, žárlím na svého kamaráda! Ne proto, že miluje a je milován, ale proto, že zatímco jeho prioritou je láska, mojí je stále přátelství. Já vím, že je to můj problém, ale nevím, jak ho řešit. Občas si říkám, že jsem si ho měla ''užít'' víc, když byl single, ale to už zní fakt blbě. Vlastně si připadám jako blbec, ale když právě něco nadšeně vyprávíte a váš skvělej kamarád, který se vždy zasměje vašim vtipům, ze srandy si rýpne nebo vám v něčem poradí najednou v půlce vaší věty odběhne, protože právě zahlédl svou milou. Nu, uznejte, že to je dost pádný důvod připadat si jako blbec.

Není to ale jen případ mého kamaráda.. Zrovinka má nejlepší kamarádka a můj nejlepší kamarád to dali asi před rokem a půl dohromady.. protože jsme byli zvyklí chodit všude spolu, stále to tak vypadá, ale alespoň to není tak blbé, jsme známí jako taková trojička, což zrovna pro mě taky není výhra, ale nepřipadám si jak páté kolo u vozu..

Ach jo, to je bída.. říkám si: Měla bych si někoho najít. Ale chci já to vlastně? Nebo jsem ovlivněna párující se společností? ... Jsem totiž skvělá kamarádka tady a tuhle, když na to ale přijde, jsem lichá.. protože já jsem přátelství, jsem na krásném druhém místě.

Přátelé, užívejte si života a přátelství!! .. A lásky také tedy :)