Procházela jsem oddělením beletrie naší akademické knihovny a mou pozornost upoutala žlutá kniha postavená před ostatní knihy v regálu - to bude asi nějaká kvalitka.. A tak jsem se dala do čtení..
Příběhem vás provází Rosemary, od dětství až po střední věk. Rosemary byla vždy upovídaná holčička, a tak ji lidé v jejím okolí vždy žádali, aby začala své vyprávění rovnou uprostřed. A tak je i tento příběh vyprávěn od středu. Rosemary má staršího bratra Lowella a sestru Fern, otce zapáleného do psychologického výzkumu a milující matku. Celé vyprávění se točí kolem ztráty malé Fern a o tom, jak tato ztráta otočila život jednotlivých členů rodiny naruby. A protože je téžké nevyzradit děj, raději jen vypíchnu nějaké kladné a záporné body..
Knížka mi přišla geniální, protože..:
- má zajímavou kompozici. Příběh začíná uprostřed, pokračuje začátkem konce, koncem začátku a vše do sebe nakonec krásně zapadne
- je zde zajímavým způsobem rozebraná psychologie (nejen) člověka
- skutečnost může být někdy zkreslená (třeba z pohledu dítěte) a autorka s tím velmi dobře pracuje
- upozorňuje na citlivá témata společnosti - pokusy na zvířatech, věda/etika, pocit nadřazenosti
- nedočkáme se ideálního konce, a vlastně celý příběh je tak nějak smutně realistický, nepřikrášlený
Co se mi moc nelíbilo:
-
některé části byly trochu moc zdlouhavé
- poslední část knihy mohla být naopak trochu víc zvolna, vše bylo ráz naráz, nestihla jsem si ani poplakat
Konečné hodnocení: 7,5/10
Užívejte si "prababí" léto venku, až přituhne, můžem si zalézt s knížkou do deky
Zdraví, Kač
2024 ©