Interpretace dila K. J. Erbena - Kytice

Už kdysi dávno jsem na blog dala celou baladu Vodník. Nyní tu mám opět úkol do školy, opět ze druháku. Je to interpretace a měla jsem za ní 100%.

Vodník

Karel Jaromír Erben

Za úkol jsme dostali rozebrat baladu Vodník z Erbenovy Kytice a následně vybrat jednu z postav, která smrt malého vodníčka a vlastně celou situaci zavinila. Filmová podoba oproti podobě literární podle mého názoru výrazně mění situaci.

Po zhlédnutí filmu jsem se rozhodovala mezi matkou a vodníkem, tak jako většina mých spolužáků. Doma jsem si ale pustila film znovu a změnila jsem názor. První scéna v právě rozkvetlé jarní přírodě, kde si dívka ležící v trávě hraje s šátky, poukazuje na její dospívání z maminčiny holčičky v ženu s přirozenými ženskými touhami. Když odchází k jezeru, matka ji prosí, aby zůstala doma, ve filmu to na mě působí tak, že matku zavrhla, opustila a šla si svou cestou. Svou neopatrností spadla z můstku do vodníkova království. Nepochopila jsem důvod, proč ve filmu byla navíc vodnice, o které v literární podobě není ani zmínka a do děje nijak nezasahuje. Snad má poukazovat na to, že vodník s dívkou porušil určitá pravidla a svou zelenou snoubenku vyměnil za mladou ženu z masa a kostí. To, že dívka není po boku vodníka šťastná jsem zjistila až když porodila vodníčka, dříve se zdála spokojená a zamilovaná. V tu chvíli začala litovat toho, že se vzdala své matky, bezpečného domova a mladistvé svobody. Přemlouvala vodníka, aby ji povolil návštěvu matky, ten nakonec přikývl, ale stanovil dobu, kdy se má vrátit, řekl, aby neobjímala svou matku, a aby vodníček zůstal v jezeře. Souhlasila s dohodou, tudíž by se očekávalo, že ji dodrží. Když se s matkou loučila řekla: ,,Bojím se večera‘‘. Neměla důvod se vodníka bát, snad jen toho, že se s matkou už nesetká. A matka se rozhodla, že dceru uchrání. Takto by se zachovala každá matka. Dcera se mohla bránit, ale nechtěla a ani se nesnažila. Po několikátém varování vodník zabil vodníčka před dveřmi domu, věděl, že se jeho žena nevrátí. Myslím, že dívka se nemůže obhájit tím, že ji matka nechtěla pustit už vzhledem k tomu, že na začátku ji, i přes matčiny prosby, sama opustila. Je zvláštní, že ve filmu je vodník popisován jako nadpřirozená bytost s pocity, emocemi oproti knize, ve které je líčen jako typický vodník, nadpřirozená bytost bez srdce. Rozhodla jsem se tedy, že viníkem je dcera, mladá a naivní, která neví, co chce. Měla na výběr dvě cesty, dobrodružství, svobodu, zkrátka svůj vlastní život bez matky, musela například vědět, že jí matka nedá požehnání. A druhá cesta byla žít jako obyčejná dívka s matkou a jednou se vdát s mládencem z vesnice. Ona si vybrala první cestu, ale zjistila, že sejít na druhou cestu bez následků nelze.

Co se týče literární podoby, je zásadní, že vodník je zde zelená příšera, která skladuje lidské duše v hrnečkách, něco nadpřirozeného, jak už jsem se zmínila. Vodník měl v plánu uvěznit dívku, jak říkají první verše. Ve filmu je to ale jiné, protože plánoval svatbu s vodnicí. Dívka chodívala zřejmě k jezeru prát často, opravdu začala máchat šáteček, když pod ní vodník podtrhl lávku. Následuje můj oblíbený verš (onomatopoia): ,,A na topole podle skal zelený mužík zatleskal.‘‘. Dívka už od počátku není šťastná, vodník ji pojal za manželku, vězní ji proti její vůli a kdyby mohla, jistě by utekla. Chápu tedy, že se matce nebrání, když ji nechce pustit. Brání se tedy až když pláče malý vodníček. A nyní se opět rozhoduje. Buď se vrátí do jezera, bude mít svého syna, ale ona bude nešťastná. Nebo zůstane s matkou a přijde o svého syna.

„Ach matičko, běda, běda,
tím pláčem mi krev usedá;
matko má, matičko zlatá,
strachuji se vodníka!“

Mezitím už ale vodník vodníčka zabil. Vodník je zde ten, který kříží dva světy, lidský a nadpřirozený, dívka se stala pouze jeho oběť. V literární podobě tedy vidím největší vinu na straně vodníka, i když je nadpřirozená bytost.