Fejeton o zapomínání

Musím říct, že tento úkol jsem trochu odbyla kvůli nedostatku času. Většinu jsem vlastně udělala ve vlaku, takže jsem úplně nevychytala pointu, která je u fejetonu podstatná. Ale mám 75%, takže dvojku.
Co je to fejeton: Publicistický útvar, ,,podčárník'' , který je často protějškem k hlavním článků. Je vtipný, používá ironii, mohou být použité hovorovější výrazy, úvaha, vyprávění, subjektivní pohled. Důležitá je pointa na závěr. (Ta má s šuplíčkama nevyšla :D)

Fejeton

O zapomínání

Zapomínání je lidské; je to jedna ze známek naší nedokonalosti. Kdybychom byli dokonalí, byli bychom jako stroje, ovšem ani ty nemají paměť neomezenou.

Říká se, že lidé si pamatují jen to, co chtějí. U mě to platí dvojnásobně; ačkoliv bych si moc ráda zapamatovala probranou látku ze školy, mé podvědomí ji raději vypustí, aby tak uvolnilo místo pro nejrůznější zážitky, vzpomínky a jiné ,,blbosti‘‘. Myslím, že je skvělé mít spoustu zážitků a historek, ale jako studentce mi zapomínání poměrně komplikuje život. Některé úkoly ale zapomenout nesmím, a tak musím dělat věci, které každý správný zapomnětlivec dělá, aby se z jeho nevinného zapomínání nestala nespolehlivost. Metoda uzle na kapesníku v mém případě nepřichází v úvahu. Kromě toho, že u sebe nosím jen papírové, stal by se z něho po nějaké době jen nic neříkající, bezvýznamně vyhlížející uzel, jehož důležitost by po použití kapesníku ještě více klesla. Já si raději píši seznam povinností nejvyššího významu. Ve skutečnosti si ho píše spoustu lidí, ať už je to nákupní seznam, seznam plánovaných akcí, návštěv lékaře nebo písemných prací. Díky němu mohu dočasně povinnosti vypustit z hlavy a mohu už zapomenout jen na to, že jsem vůbec nějaký seznam psala, případně kam jsem ho dala. A proto vybírám místo, na které se zaručeně nezapomenu podívat – lednice, která slouží nejen jako zásobárna potravin, ale v mnoha domácnostech, včetně té naší, také představuje jakési centrum dění. A tak můžeme žít s klidným svědomím, protože každým pohledem na její dveře, jakkoli může být nepříjemný, si připomeneme vše důležité, co musíme udělat a na co nesmíme zapomenout. I zapomnětlivec jako já tak může být spolehlivý, poctivý a vždy připravený (když chce), a proto nad mou děravou hlavou příliš nezoufám. Stejně jako má dobrá kamarádka, která je na tom s pamětí dokonce daleko hůř než já. Berte to ale z té lepší stránky, můžete ji například pobavit historkami a vtipy, které už jste jí v minulosti vyprávěli padesátkrát.., padesátkrát, a pro ni stále poprvé. Často ale bývá obětí jednoduchých žertíků a narážek, na kterých bych se samozřejmě jako věrná kamarádka neměla podílet a měla bych si zachovat vážnou tvář. Naštěstí do příštího setkání na ně zapomene, stejně jako na všechny ostatní události nebo problémy, které zažila. Podle doktorů je z paměti úplně nevypustí, jen vždy sáhne do špatného ,,šuplíčku‘‘, kde by je měla mít údajně uložené.

Co dodat, zapomínání k lidské povaze neodmyslitelně patří a na závěr snad jen rada, za kterou by mě maminka jistě pochválila: Udělejte si ve svých šuplíčkách pořádek.