Malé změny dělají velké věci

Napsal Kateřina (») 8. 11. 2018 v kategorii Krása a zdraví, přečteno: 278×

Existuje velké množství veřejně známých diet, které mají svá určitá pravidla. Pokud jste někdy drželi dietu, pravděpodobně víte, že největším problémem nebývá samotná dieta a dosažení výsledků, které přináší (lepší pocit, shozená kila), ale její ukončení a návrat do „starých kolejí.“

Sama jsem vyzkoušela za svůj život mnoho diet, ale postupem času jsem si k tomuto pojmu vytvořila odpor. Co vás napadne, když se řekne dieta? Mně třeba v hlavě naskočí stránky časopisů se smějícími se štíhlými ženštinami s talířkem dortu v jedné ruce a zeleným jablkem v druhé. Ano, dieta nám může pomoct poměrně snadno zhubnout, ale může přinášet mnohá omezení a být pro nás zkrátka nepohodlná, a tak po jejím vítězoslavném absolvování a několika kil dole, se s radostí vrátíme k našemu původnímu stylu stravování a kila se nám vrátí zpět, což pěkně zdrtí naše sebevědomí a zhatí veškerou snahu. Nutno podotknout, že mluvím o krátkodobých dietách..

Pojďme se zaměřit na dietu ve smyslu stylu stravování obecně, dlouhodobého, udržitelného a pro nás příjemného. Každý jsme totiž jiný, máme jiný metabolismus, jiné aktivity a chutě, a proto si každý musí svůj styl najít tak trochu sám. Přináším vám pár tipů, které se sama snažím dodržovat, a které mi pomáhají udržovat zdravý životní styl a vše s ním spojené – především spokojenost sama se sebou, zdravá mysl a tělo. Změny životního stylu by totiž neměly jít do extrémů, měly by se skládat z větších ale i menších změn, které nám budou vyhovovat.

1. Po probuzení vypiji sklenici vody.

Jste zvyklí ráno vstát a hned jít snídat? Zkuste to jinak. Vypijte sklenici vody (léčitelka mi vždy doporučovala vychladlou převařenou vodu z konvice), můžete přidat citronovou šťávu. Nemusíte vypít tuplák vody, zkrátka trochu větší sklenici, ale tolik, abyste z toho nepraskli. Pak se oblečte, vše si připravte a teprve poté se nasnídejte. Tento zvyk má pozitivní vliv na trávení, pěkně vás to probere a nemáte takový hlad. Já si dokonce snídani jen připravím a sním si ji až v klidu ve škole/práci, obvykle do hodiny po tom, co se vypravím. Posunu si tím celkově můj denní příjem (čím později a déle snídám, tím později mám znovu hlad a tím menší mám potřebu toho přes den sníst)

2. Chystám si jídlo, když nemám hlad.

Když nemám hlad, přistupuji k jídlu jinak. Je to jako když jdete nakoupit hladoví a máte chuť na všechno. Nakoupíte pak věci, které byste jinak třeba ani nekoupili nebo toho nakoupíte více než je třeba. Baví mě chystat si snídaně a svačinky dopředu. Se svačinami nešetřím, obvykle mám plnou krabičku ovoce a zeleniny, jogurt, kefír, sýr, oříšky.. Až budete mít hlad, budete mít svačinu po ruce a nebudete si muset nic shánět. Co si budem povídat, všude není moc možností koupit si zdravou svačinu za slušnou cenu. Když si vezmu bufety v kampusu, všude je především pečivo, zákusky, chlebíčky, sušenky, maximálně nějaký jogurt nebo ošizený předražený saláty v plastových krabičkách.. děkuji nechci.

3. S jídlem nečekám, až budu mít velký hlad.

Jsou dvě hodiny od snídaně a já už bych si zas něco dala.. Proto mám vždy po ruce nějakou svačinu. Je lepší sníst toho více než čekat až mi bude kručet v břiše, protože když mám hlad, mám tendenci ho zahnat hned, nad jídlem tolik nepřemýšlím a nemám s chystáním jídla trpělivost, a tak sáhnu po tom, co je po ruce, bohužel obvykle není úplně ideální řešení. A proto ­– bod číslo dvě.

4. Když mám přes den hodně práce, neobědvám.

Ještě než mi začnete nadávat, raději dodávám, že tím nemyslím, že nejím vůbec, ale že oběd není mé hlavní jídlo dne. Je to z několika důvodů: Zaprvé, na oběd nemám tolik času a nechci ho do sebe jen naházet. Zadruhé, po větším jídle mívám pomalejší myšlenkové pochody, možná jste slyšeli pojem postgastrální demence. Zatřetí, když mám celý den co dělat, nemám tak velký hlad. Ještě jednou ale podotýkám, že to neznamená, že bych nejedla. Připravím si toho víc a jím v menších porcích po celý den tak, abych nepřišla domů hladová a nevyjedla ledničku. Na večeři se naopak těším, připravím si nějaké větší dobré a zdravé jídlo a sním si ho v klidu.

5. Neujídám.

Musím přiznat, že ujídání je věc, kterou občas dělám, protože mě baví uzobávat a ochutnávat. Někdy mám třeba chuť na kousek čokolády nebo oříšky nebo buchtu, kterou mamka upekla (a že jí to fakt jde). Tyhle věci si nechci zakazovat, protože od té doby, co si nezakazuji, na ně paradoxně nemám takovou chuť. Znáte to, když máte na něco chuť nebo malý hlad, otevřete ledničku nebo špajzku, napijete se trochu mlíka, sníte plátek šunky, hrst těstovin od oběda? Já teda jo. Neřeším to tedy tak, že si to zakazuji, ale že vyndám talířek a nandám si na něj to, na co mám chuť. Všechno si dám na talíř, skombinuji to většinou s něčím, co mě zasytí a dostatečně uspokojí, a já zároveň mám přehled, co jsem snědla. Třeba kousek čokolády, ovesnou sušenku, nějaké oříšky, k tomu si přidám jogurt nebo tvaroh, nějaké ovoce, zeleninu. Tímto způsobem trochu „šidím“ sama sebe, píši v uvozovkách, protože si dám to, co jsem chtěla, ale ne v takovém množství, které bych jinak zvládla uzobáváním sníst, protože tohle množství doplním něčím zdravým. A s tím souvisí ještě jedna věc: Když si chci dát ovoce nebo zeleninu, také si vše nakrájím a dám do misky nebo na talíř. Víc mě to pocitově zasytí a jím to také déle než když si to takto nenachystám.. Psychika je záludná..

Tak toto jsou moje drobné zvyky. A jaké máte vy?

K.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel dvě a třináct